Ještě Tě cítím – vůni Tvé kůže.
Ještě Tě vidím na zadní straně víček sevřených,
záhyby těla chvějící se láskou.
Ještě Tě slyším
chraplavé steny do drátů v oblacích.
Ale co až mi pamět řekne stop?
A pak to příjde.
Až pak se mi zasteskne
a
budu škemrat a prosit
o partii šachu.
Tak mnoho se mi zdáš.
Tak mnoho dýchám pro Tebe.
Tak mnoho žárlím.
Tak mnoho čekám.
Ach jak je těžké se udržet v klusu…
Pinot Grigio a hliník 🙂
Karpov od Čertovky