Na tváři Ti v noci
vypučela krása.
Ta krása z obrázků,
ta prvoplánová a sprostá.
Stvořena byla jak opar z leknuti
A teď nejde smýt.
A tak jsi krásná
jak růže čerstvě utrhlá.
Jak záchvěv opožděný.
Jako vzpomínky na život minulý.
A tak se neseš temným snem v oblaku půvabu do tmy svítící.
Krása Tě zdobí a ty zdobíš nás.
Rozkošná rybko hambatá