Nad ostřím skla se černají
Tři kříže ve tmě zteřelé.
Přísahají věrnost až za hrob tří dívek pochybných.
Jak neutuchal žal z nenaplněných tužeb v dávných vodách černého Labe Porty nadšedší?
Prsy ztuhlé žádostí, prsty jak větvě dbuků spadaných pod Kamýkem větrem chřestící.
Mlžný opar očí zavlhlých.
Je jeden pro tři, tři kříže ztemělé. Tři dívky, jeden mladík. Láska až za hrob.
Větrné sudety, trhavá oblaka, paprsky slabého slunce naplocho brzdí šílené touhy.
Puzení až k smrti vedoucí.
Jen jeden pro tři jen jedn pro všechny pro nikoho z nás.
Je jeden pro tři tři kříže temnělé. Tři dívky jeden mladík. Láska až za hrob.
Kdo rozhodne, kdo pomluví, kdo hodí kamenem. Na slabých nohou až na sráz věčnosti. Zprudka vzdychajíc – jen rychle
jen střepy čediče, jen tařice v prasklinách, jen mraky v nabesích jsou svědci tajné smlouvy se smrtí. Láska je svědkem – bohyně svazku.
Je jeden pro tři tři kříže temnělé. Tři dívky jeden mladík. Láska až za hrob.
LAje nespolkne vítr je nezvedne, jen skála poznala údy drcené. Láska, přísaha a čest tří dívek nečistých.
Je jeden pro tři tři kříže temnělé. Tři dívky jeden mladík. Láska až za hrob.
Přátelství nad lásku. Smrt nad život. A kamýk stále hledí do údolních roklí…