Prohlédnu budoucnost a zřím své krásné.
Zřím průhled sluncem lemovanou.
Hvězdy již usly a slunce v posteli.
Přikryto šílenstvím bláznivých starců řeže si ten svůj letní sen.
Nepsané sonety dávných úst
lezou mi spánkem dávno ztracené.
Ožívá mrtvé,
písek se sype ze záhybů temných.
Skřípání kostí za mostem vědění. Z
a řekou stínů.
Vzbuďte slunce! Zařvěte silně o probuzení.
Kokrhejte.
A’t světlo čistí, ať světlo zabíjí.
Nad ránem vstáváme do časů osvícených.