Nad stonky růží
ševelily vzdechy mrtvých milenců ze starých knih.
Skryti za stíny topolů hledali v záhybech útržky slasti
Břicha omačkána strachem z budoucích
Lehali spolu na ploché kameny nad sráz
a hleděli na ustupující vodu
zčeřelou.
Nejsou jen krásné jsou dny i záludné.
Nad kopci špičatými pomalu tuhne
zkrabatělé vrásnění času.