V kosmické blůze tančím na kostkách hrobů dávných mudrců.
Směju se času, co nám nezbývá.
Kloktám svou krev – fontána z rúží.
Bleju a plivu řvu a znovu zvracím.
Modlím se za Vás i za mne…
Žehnám vám!
Zbytečně.
Nelituji –
jen smutek zžírá mé oči zalité ranním sluncem babího léta.
Motýlí křídla hladí mé tváře šálem zemřelých.
Nemohu být raněn víc
něž být sám.