Slunce je ospale nad kostel nakloněno
a
sotva propíchne zbylé listy dubů
kolem cest, cupitá poli do kopců.
Spíše jen mlha
stojí o to se potkat s dávnými časy
na promenádě stínů.
Jeruzalém v nás a
Karlák v navigaci.
Pálení pat a
dotyk pekla.
Co je v nás krásné,
dáváme v plen
a
co je křehké, na hřbitov zakopem.
Vzleťme na vlně fantazie
stoupejme výš ve víru lásky.
Perutě z trávy proříznou
oblaka tušení bolesti.