Jen půlka měsíce
mě tmou provází.
Zastřené vejce
v
té bílé polévce hor.
Na sever! Na sever bratři!
Německou krajinou vláčíme mrtvé kosti své slabosti.
To krásné a nádherné
jak oheň v nás –
pohání bouři emocí.
Pomsta a šílenství,
vzepětí hřebce,
láska a temnota.
A krev se ztrácí v závějích.