Polámané duše
v
srdcí drcených
Mnohé již propadly hrubým sítem žárlivých drátů
Popadaly na oslizlou dlažbu kostek
zadních dvorků morálky nehodných
Rudé květy máků uhýbají pohledy od kroucených cest dechu
I naše duše padají na síto a bojí se zda vydrží náraz
a
zachytí se na řídkém pletivu snahy
Modré je nebe
stůl je prostřený
Zasedni poutníku a jez co hrdlo ráčí
Jedem prokvetlý chléb,
sůl jak ciankáli,
ve vodě louh
a
srdce na kraji.
Ponuré úsměvy šikmých pohledů.
Neni to narození, není to soucit.
Jen vražda osobnosti v přímém přenosu.
Čas nelze vrátit
Podruhé nelze proklouznout