Hlavu mám staženou svěrákem z oceli.
Srdce mám rozryté častými žaly.
Nejím a nespím.
Nebdím a nedýchám.
Jen upíjím života brčkem křivdy.
Tenoučkou hadičkou spojen s prokletím.
Má touha je dobita palicí ze zla.
Mé oči jsou vypíchlé bodláky strachu.
Nejím a nesplývám,
mé touhy mne posílaj do pekla
v kočáře z prachu.
Trojspřeží závisti.
Dva černí a bílý.
Snad je to klisna jménem láska.
Nebo tak.
Na kozlík nevidím,
možná jen stín tam dlí
a mručí si cestou
zoufalé smutné súry koránu.
Láska i ve mně se ztrácí,
žalostí napnutá.
Peklo se blíží
a osud je naplněn.
Po kolenou se plížím nepoznán.
Krvavé slunce hledí
na spoušť na Zemi
a níž
a níž
nám na cestu.
Hej, kočí, práskni do koní!