V úsvitu
zchromlá jsou naše srdce stažená.
Pukají strachy,
že už ji nepotká.
Že už je pryč.
Vyšuměla
Na jiné koleji
v jiném světě.
U lesa v křesle zasněná hledí do dálky.
Našedlé modříny šumí podzimem.
Nesmírně krásná sní tam o moři.
Vlnky se chvějí do kruhu kamínkem svolané.